Na zelený ostrov mezi ryšavce jsem se vydal bez jednoho měsíce na celý rok. Hlavně kvůli angličtině. Člověk, který má vůli a disciplínu, by se ji mohl dobře naučit i doma. To ale není můj případ. Musíš ven, řekl jsem si, skočit do řeky a plavat. Přes Internet jsem poslal údaje o sobě do personální agentury v Galway - jako vystudovaný strojař jsem nechtěl mýt nádobí - a jako první mi nabídli Cahersiveen. Z firmičky, která tam obchoduje s nemovitostmi a zároveň zpracovává i stavební projekty, odcházel zaměstnanec a místo něj jsem v počítači realizoval ideje šéfa, duchovního otce novostaveb pro všechny bodré ohnivé mužíky z okolí.

Onen odcházející muž odjížděl za lepším do Anglie a tamtéž zřejmě už před ním zmizeli z Cahersiveenu všichni ostatní mladí a alespoň trochu vzdělaní ryšavci. V městečku ani v okolí jsem totiž ke své smůle nenarazil na žádného vrstevníka s podobnými zájmy. Což mě dost trápilo, anžto jsem společenský člověk. Po marném pokusu zapadnout mezi hráče irského fotbalu (hraje se rukama, nohama, vším podobně jako ragby) jsem naštěstí našel přátele v cahersiveenském klubu turistů, pookříval s nimi během pravidelných nedělních výletů. Nicméně - nejmladšímu členovi bylo pětapadesát let.

Pokračovanie článku nájdete na stránke týždenníka Reflex.