Do Anglie jsem jel poprvé. Na zkušenou, řekl bych. Vidět svět a něco si vydělat. Po druhém ročníku na Univerzitě Tomáše Bati - obor marketingová a sociální komunikace -jsem na rok přerušil a odjel. Z Čech jsem si vezl jen nějaké kontakty a zaplatil si dva noclehy v jedné londýnské ubytovně. Všechno ostatní jsem si zařizoval na místě.

Relativně levný podnájem jsem našel v Harringay - dost zoufalé čtvrti na severu Londýna, obydlené převážně Kurdy - a práci mi dala cateringová agentura.

Místo jsem hledal asi tři týdny, byl to docela problém. Pořádnou práci, třeba na stavbě, člověk nedostane, když nemá potvrzení o kvalifikaci. A o místa, kde kvalifikaci nepotřebujete, je zase tlačenice - uchazeči o nejrůznější nádeničinu se do města sjíždějí snad z celého světa. Já navíc ze začátku nevěděl, jak to chodí. Na otázku, jestli mám vyřízené papíry, jsem jako trouba vždycky přiznal, že sháním práci načerno. Poláci, které jsem tam poznal, prostě zalhali, že mají všechno v pořádku, a místo dostali hned.

Pokračovanie článku nájdete v týždenníku Reflex.